Tento rok jsem si prošla se svým náctiletým synem to rádoby šílenství, které se
točí kolem tématu přijímacích zkoušek na střední školu. Viděla jsem, jak my rodiče věnujeme obrovské úsilí tomu, jak pomoci svým dětem. Pomáháme s přípravou, doučováním, trénováním. Hledáme způsoby, jak své děti co nejvíce podpořit a motivovat, přestože my samy také zažíváme stres, tlak i obavy. A to mnohdy ještě větší, než naše děti.
Je mi jasné, že systém přijímacích zkoušek a ani tu velkou mediální pozornost, která je jim věnována nezměníme.
Co ale rozhodně můžeme změnit, je naše vnímání celého toho půlročního maratonu z pohledu rodiče.
To se pak může krásně propsat do klidnější atmosféry doma a většího nadhledu a klidu směrem k našim dětem. Přípravu na přijímací zkoušky bych rozdělila do dvou částí, které jsou spolu
propojené. Část přípravy na testy (učení, procvičování, získávání jistoty), o této části se hodně mluví a je všude podporována. Část duševní podpory a domácí pohody, o které se už tolik nemluví, ale děti ji potřebují úplně stejně.
Pro rodiče je mnohdy těžké být tou skutečnou duševní podporou, tvořit domácí pohodu, když jsou samy plní obav, strachů a tlaku. Nemám namysli způsob, když dítěti tvrdíme, že vše bude dobré, v pořádku a přitom jsme samy plní obav z neúspěchu s tíhou na hrudi. Co mi většinu času pomáhalo držet si svůj nadhled nad situací a nepadat do obav, strachu a tlaku?
Na začátku jsem si sama za sebe musela odpovědět na několik otázek.
-
- Jak se chci doma v tomto období cítit JÁ?
- Jakou chci doma tvořit atmosféru a podmínky?
- Jakou roli chci skutečně zastávat v přípravě na zkoušky?
- Co mohu udělat JÁ?
Další moje zamyšlení šlo směrem k synovi.
Co ode mě skutečně potřebuje? Někdy to můžeme vidět zkresleně pouze ze své
pozice vidění mámy, proto je dobré to probrat se stranou, které se to týká.
- Jaký je?
- Kliďas nebo stresař?
- Co potřebuje, aby byl v klidu?
- Jak zvládá stres, tlak a obavy?
- Umí pracovat pod tlakem?
- Co mu dělá radost?
- Co mu nesvědčí?
- Je samostatný nebo potřebuje nasměrovat?
- Jak moc mu věřím?
- Dokážu mu předat plnou zodpovědnost za přípravu?
Moje mise byla jasná, já budu doma tvořit pohodu a zachovávat klid.
Samozřejmě i ten strach a obavy přicházely. Bylo tady: Neměla bych na syna víc dohlédnout? Dělá syn dost? Neměl by více zabrat? Špatné výsledky v cvičných testech, neměl by mít jinou strategii? Další, co mě hodně zneklidňovalo bylo sledování médií a čtení článků s tématem přijímaček, kolik je kde míst a debaty s ostatními rodiči.
Všechny tyto podněty způsobovaly v mém těle tlak a napětí, které jsem
nechtěla předávat dál.
Takže následovalo každodenní sledování, co mi dělá dobře, (příroda, smích, masáž, jóga) a co mi nedělá dobře. To jsem si pojmenovala, zpracovala a upustila od toho.
Byl to můj způsob, jak jsem se během přijímačkového období vracela do klidu v sobě a zároveň jsem klid a nadhled zachovávala i u nás doma.
Když jsem se zpětně ptala svého syna: „jak ses v tom náročném období cítil doma“? Tak mi odpověděl: „Cítil jsem velkou podporu a důvěru. Vše jsem měl ve svých rukou, nikdo mě nekontroloval nebo neupomínal. Necítil jsem tlak a měl jsem
vždy na výběr. Během příprav jsem občas cítil trochu nervozitu, ale ke konci už
úplný klid“.
Byla má mise duševní a domácí podpory úspěšná? Za sebe si troufnu říci, že ANO. 🙂 Třeba i Vám, budou mé řádky inspirací k tomu, jak si udržet v sobě i doma větší klid a pohodu.
Koučka rodinné pohody – pomáhám ženám nacházet jejich vlastní, jedinečnou cestu k tomu, aby se doma se svou rodinnou cítily v klidu a pohodě.